Váš dotaz:
Je správně přídavné jméno hubnoucí se smyslu napomáhající k hubnutí? Váhám, zda použít spojení hubnoucí čaj.
Odpověď:
Přídavná jména účelová vyjadřují, k čemu daná věc (ve vašem případě čaj) slouží. Odvozují se od sloves, a to připojováním přípon ke kmeni minulému. Jde o varianty přípony -cí:
- -cí
- -icí
- -ecí
- -ací
Nejčastěji se setkáváme s účelovými adjektivy odvozenými od sloves 4. třídy:
čistit > čisticí
kropit > kropicí
tavit > tavicí
Odvozují se ale i od sloves dalších tříd:
kopat (1. třída) > kopací
krýt (3. třída) > krycí
vzdělávat (5. třída) > vzdělávací
Účelová adjektiva od sloves 2. třídy
Přední český bohemista Alexandr Stich v Mluvnici češtiny (str. 337) uvádí, že od sloves 2. třídy se účelová adjektiva netvoří. Podobně jako od sloves s minulým kmenem zakončeným na souhlásku (lkát, nést, vézt aj.). Tvary jako tahací, mrkací či tiskací nevyjadřují účel.
Je čaj na hubnutí hubnoucí?
To by znamenalo, že od slovesa hubnout, blbnout nebo třeba drhnout prostě účelová přídavná jména neutvoříme. Ale jak to? Vždyť přece existují prostředky vyráběné za účelem hubnutí, blbnutí, drhnutí, vládnutí atd. Třeba takový čaj na hubnutí!
Navíc, sloveso 2. třídy hnát přece účelové adjektivum tvoří: hnací (řemen). Tak jak to tedy je?
Jak systémově tvořit účelová adjektiva sloves 2. třídy
K tvorbě takového přídavného jména potřebujeme dvě věci: příslušnou příponu (přípony účelových adjektiv jsme si představili výše) a tvar kmene minulého. V případě uvedených sloves jsou to tvary:
- hub-
- drh-
- blb-
Sami vidíte, že po připojení přípony vzniknou adjektiva, která nám nejdou do úst: hubací, držicí/drhací, blbicí/blbací, hnědicí/hnědací. Tvar hubicí známe od slovesa hubit, tedy s jiným významem.
Rozšíření kmene minulého
Možná vás napadlo, že nás zachrání rozšíření kmene minulého o infix -nu-, kterým si pomáháme při tvoření přechodníku minulého: zhubl > zhub(nu)v. Nezachrání. Touto cestou se dobereme leda dalších podivných adjektiv:
- hubnucí
- drhnucí
- blbnucí
Když je nouze nejvyšší
Přesto se o tvoření účelových adjektiv pokoušíme, protože je, zdá se, potřebujeme (tvar hnědicí mi našel vyhledávač Google 5x). Postupujeme při tom všelijak. V případě čaje na hubnutí nebo článků na ohlupování čtenářů saháme po tvarech, které již známe: hubnoucí, drhnoucí. Tedy po tvarech vzniklých pomocí přípony -oucí. Jejich původní dějový význam provádějící hubnutí/drhnutí „přetíráme“ sémantikou určení k nějakému účelu.
Jde o tvoření dosti nesystémové, proto ve slovnících spisovné češtiny u přídavných jmen hubnoucí, drhnoucí, blbnoucí, hnědnoucí zmínku o vyjadřování účelu nenajdeme. Stejně jako v nich nenajdeme adjektivum hnědicí.
Zatím?…
