Pamatujete na povodně 2002? Říkalo se jim tisíciletá velká voda. V Praze vyplavily metro i ZOO. Karlín zatopily do výšky dvou metrů. V den, kdy se na metropoli valilo 5700 metrů krychlových vody za vteřinu, jsem se já valil Karlínem na poslední kolo přijímacích pohovorů. S touhou stát se copywriterem.
Jak se stát copywriterem. I když nevíte, co to je
Jak se stát copywriterem? Mně stačilo odpovědět na inzerát. Mezinárodní nakladatelství v něm hledalo copywritera, který vládne dvěma skilly: Bezvadnou češtinou a angličtinou. V inzerátu ovšem nestálo reklamní textař ani copywriter, nýbrž copy writer.
Copy writer? A to je kdo?
Copy writer? Co to je? Tak nějak jsem se v létě 2002 ptal, zíraje do popisu pracovní pozice na stránkách džobs cé zet. Nakonec jsem se rozhodl zkusit štěstí. Proč se textaři říká copywriter, to jsem nevěděl ještě týden po nástupu.
Nevěříte?
Když se mě jiný z čerstvě přijatých kolegů při seznamování zeptal, co jako copywriter ve firmě dělám, se vší vážností, jsem mu odpověděl: Starám se o texty a propagaci produktů, na které má firma copyright. Přesně tak: O tom, že copy znamená reklamní text, jsem neměl ánunk.
Pravda, první měsíc kariéry copywritera jsem strávil evakuováním firemního majetku ze zatopeného Karlína do nového sídla. Na copywriting ani copy školení nebyl čas ani prostor. Texty holt musely počkat. I prozření, že copy je reklamní text.
Ale nepředbíhejme. V době, kdy můj zrak padl na zmíněný inzerát, jsem měl za sebou dvouletou anabázi středoškolského učitele češtiny a angličtiny a bonusový rok, kdy jsem kmital mezi Poslaneckou sněmovnou a kancelářemi manažerů bank jako lektor obchodní angličtiny. S každým novým kmitem jsem si v duchu říkal, že by bylo fajn využít vystudované jazyky trochu kreativnějším způsobem. Poptávka po reklamním textaři do toho krásně pasovala.
Copywriterem v době kamenné
Abyste si snáze uvědomili, o jaké době mluvím:
Představte si svět, v němž: Neexistuje Facebook. Neexistují smartphony. Neexistuje Internetová jazyková příručka. Hlavním vyhledávačem není Google, ale Yahoo. K běžnému vybavení kanceláře patří fax. Video nosičům dominují VHS kazety. Adobe se teprve chystá vydat první verzi Photoshopu CS. Canon uvádí na trh svůj první digitální fotoaparát… A HR agentury píšou copy writer.
Umíte si něco takového vůbec představit?
Samozřejmě to nebylo tak, že by na mě v nakladatelství čekali jako na smilování. Pěkně jsem vyfasoval zadání a ukaž, chlapče, co v tobě je.
Jak jsem se dozvěděl později, vybrali si mě z přihlášených kandidátů mimo jiné proto, že jsem jim v překladové části zkušebního úkolu napsal k většině vět několik formulačních variant. Taky se vyplatilo vědět, že winner je nejen vítěz, ale i výherce.
Taková blbost a jak to zamíchá kartami osudu…
Pohovor, který nebyl
Ale zpátky do Karlína léta páně dva nula nula dva. Předchozí dvě výběrová kola jsem přežil a jdu na pohovor č. 3: Požehná mi pan ředitel, nebo se na něčem zasekneme? I sezení s nálepkou pouhopouhá formalita se dá zarubat.
Nohy mě nesou od metra na Florenci Křižíkovou. Karlín je podivně ztichlý. Zbývá mi zdolat čtyři bloky a jsem v Thámově ulici. Kde jsou všichni? Až teď si uvědomuju, že jsem nepotkal jediné jedoucí auto. Ani u Svatého Cyrila a Metoděje nevidím obvyklý hlouček. Připadám si jako v čtvrti duchů.
Aha, támhle v boční ulici pár lidí je. Ale co to tam provádějí s těmi červenobílými policejními páskami?
Konečně Thámova. Tak… nadechnout se a jdeme na to.
E-VA-KU-U-JE SE!
Jenže: Moje anabáze troskotá na ostraze u vchodu. Dál ani krok, pane. No pasaran. – Ale já tu mám schůzku! – Tady nikdo není. E-VA-KU-U-JE SE!
Až teď mi to dojde. Vytáčím číslo na asistentku pana ředitele. Ano, schůzku bylo nutné na poslední chvíli zrušit. Kvůli blížící se záplavové vlně. Nový termín mi brzy zavolají. Vracím se na Florenc na metro. Podivuju se, že mě do Karlína vůbec pustili.
O pár minut později zalije ulice tisíciletá voda z Vltavy. Do výšky dvou metrů. Kdybych jel žlutým metrem z Křižíkové, možná bych nedojel. Stanice byla vyplavena sakum prdum.
Jak jsem potkal copywriting
Pan ředitel mě nakonec přivítal týden nato. V provizorní kanceláři. Ve strakatých šortkách. Fakt, nekecám. Týdny po povodních byly plné improvizace. Když firma přijde o kanceláře a celá Praha je pod vodou, na oblek myslí málokdo.
Vítejte na palubě, řekl nakonec. A přede mnou se otevřely dveře, za nimiž na mě čekal copywriting. Ne, s copyrightem neměl nic společného. Ale to jsem měl teprve zjistit…
Zajímá vás, jaké byly moje první krůčky v copywritingu? Už teď pro vás chystám pokračování série Z deníku copywritera. Nenechte si ho ujít!
Přečtěte si také
Copywriting a číselné údaje: 2 triky pro efektivní copywriting
Copywrighter píše teksty, copywriter texty – nehledáte spíš profesionála?
Abeceda copywritingu aneb Pojmy pro copywriting od A do Ž: Díl první (A)
Abeceda copywritingu aneb Pojmy pro copywriting od A do Ž: Díl druhý (B)
