Už se vám někdy povedl anakolut? A už jste na něj někoho sbalili?
Jo tak, vy nevíte, co to je. Tak začněme tím:
Co je to anakolut?
Vyšinutí z větné vazby neboli anakolut je jazykovědný termín označující jev, kdy další část věty nenavazuje syntakticky správně na část předcházející (Wikipedie)
Anakolut je nezáměrná změna očekávané syntaktické struktury věty, která vede ke gramatické nesprávnosti věty nebo souvětí (czechency.org.)
Při anakolutu zkrátka pokračování myšlenky jaksi „vypadne“ ze syntaktické konstrukce, tj. začneme jednou vazbou, ale pak přejdeme k vazbě jiné.
Hlavní je pamatovat si, že jde o jazykové faux pas. Anakolut není sexy, do spisovného textu nepatří – a kdo si ho neumí ohlídat, nebudu s ním kamarádit (tady jsem záměrně aplikoval jeden echt anakolut, abyste měli lepší představu). Opravuji na vazbu bez anakolutu: S tím, kdo si ho neumí ohlídat, nebudu kamarádit.
Jak poznat anakolut
To máte zkrátka větu, kterou chcete sdělit, a pak vás napadne k ní ještě něco dodat – a najednou to ve vodě zažbluňká, pod břehem zakuňká, v rákosí lupne, ve vrbě hrkne a z vás vypadne anakolut.
Nebojte, takový anakolut většinou nepadá spodem, ale horem. (Beru na vědomí, že „padat horem“ může znít jako parádní nesmysl.) Nicméně to nic nemění na tom, že anakolutem se rozhodně chlubit nebudete. Je to totiž jazykový paskvil.
Například: Chcete požádat rodiče své vyvolené o ruku. Slavnostní večeře je dojedena a vy v duchu počítáte narůstající chvíle ticha. Čekáte na ten správný okamžik, který jako by stále ne a ne přijít. Do toho se vám v hlavě začnou z nervozity mlít všechny předem připravené věty… a najednou to musí ven:
Rád bych vás tímto požádal o ruku vaší dcery, se kterou jsme si opravdu blízcí, abych si ji směl vzít za ženu, protože ji miluju.
Pokud vzápětí nezkolabujete pod stůl, můžete si vychutnat, jak se v tom okamžiku zastaví nejen větrák u stropu, ale i čas na hodinách u vchodu – a jak do nastalého ticha vaše milá zdrceně a zatraceně nahlas polkne.
Když pak na WC vylovíte zpocenou rukou z kapsy saka papírek, na kterém bylo původně všechno úhledně sepsáno, nejspíš na vás bude posměšně zírat věta:
Rád bych vás tímto požádal o ruku vaší dcery, kterou nade všechno miluju a s níž jsme si velice blízcí, a o svolení s tím, abych si ji směl vzít za ženu.
Tak tak, to jsou ty anakoluty. Stačí chvilku nedávat pozor a vyšinutí je na světě.
Příklady anakolutů aneb Pojďte dál, prohlídka sbírky začíná…
Vím, vím, děvčata, slíbil jsem vám celou sbírku (chlapce nebudu pro jistotu diskriminovat, aby mi to někdo neomlátil o hlavu). Nuže, neztrácejme čas, trepky nasadit – a hurá za mnou:
Vlevo můžete vidět anakoluty ze školních učebnic:
Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí. (správně: Když člověk není opatrný, hned se mu něco ztratí.) (případně: Člověk, který není opatrný, může často o něco přijít.)
Člověk, když nedává pozor, hned ho někdo okrade. (Když člověk nedává pozor, hned ho někdo okrade.)
Kdo se přihlásí na zájezd, je třeba, aby zaplatil zálohu. (Je třeba, aby každý, kdo…)
Míša, dalo by se o ní říci třeba, že má předky na Slovensku. (O Míše by se dalo…)
Chlapci ráno, když šli do školy, byla jim zima. (Když šli chlapci…)
Říká, že jeho pravá máma by pro něho chtěla to nejlepší, protože v igelitce, ve které byl odložen na schody nemocnice, tak ta igelitka byla prý z luxusního obchodu. (… protože igelitka, ve které byl odložen …, byla prý z…)
Který žák nasbírá nejvíce papíru, bude napsáno jeho jméno na nástěnce. (Jméno žáka, který…)
To samozřejmě není všechno!
Napravo si prohlédněme anakoluty z denního tisku, z tlače a z mediálních vystoupení vůbec:
Dovolte mi, abych v tom případě tedy navrhl změnu programu, o kterou bych chtěl požádat, aby se hlasovalo. (správně: u níž bych chtěl požádat o to, aby se o ní hlasovalo.)
Jaké názory mohou mít mladí lidé, kteří nemají dost učitelů (jak si dnes před volbami stěžuje labouristický deník Daily Herald), zato však jsou vzděláváni pověstnými comics, filmovými krváky typu posledního filmu společnosti Universal Pictures — Kulka beze jména —, která v reklamě slibuje 24 mrtvých a vůbec literaturu, v níž je množství zločinů v přímém protikladu k nízké ceně. (správně: a vůbec literaturou)
Tady vzadu pak mám takovou lahůdku, anakolut v poezii:
Já, já toho věštec od Beskydu lidu,
Bůh mne jim nedal. Ten té dbá země,
kde zlaté obilí k obzoru běží, …
(Petr Bezruč)
Viděl bych to tak, že básník chtěl říci něco v tomto smyslu: Já, věštec lidu od Beskydu, jemuž mne Bůh nedal.
Chcete ještě jeden? Budiž:
Kdo v zlaté struny zahrát zná,
jej ctěte, víc než sebe…
(Vítězslav Hálek)
Modří už vědí: Stačí, když se krev z hlavy nahrne do nepatřičných míst, a ze sdělení Toho, kdo v zlaté struny zahrát zná, ctěte víc než sebe… vznikne poezie.
A co vy? Přinesli jste mi něco na oplátku? Pokud ne, pojďme se podívat na další stránky blogu, třeba vás ještě něco zaujme…
Přečtěte si také
Zajimá vás zeugma? Přečtěte si článek Zeugma aneb zanedbání dvojité vazby
