Co znamenají slova otápek, klacprda, ohebule? Zábavný kvíz s legračními českými slovy

Orobince jsou víceleté byliny středního až velkého vzrůstu (60–500 cm), jejich stonky připomínají stonky trav či „kmínky“ bambusů. Rostou na mělčinách a březích nejen sladkých, ale také poloslaných vod. Květenství orobince jsou oboupohlavná, složená ze dvou nad sebou uspořádaných válcovitých palic.

Obědnice se říkalo místnosti, kde se obědvalo. Obědnicí se také nazývala neeucharistická bohuslužba v byzanstkém ritu, konaná místo liturgie.

Bočiště je podle Jungmannova slovníku hůl, na kterou se nasadí takzvaná botka, a tím se z pluhu odškrabuje nalepená zemina.

Vedle toho, že boubel je výraz pro tukový výrůstek (uher) či cystu, je boubel rovněž pojmenování pro vývojové stadium tasemnice. Jde o zapouzdřený zárodek, který přežívá obvykle ve svalovině.

Dělat brykule znamená podle Slovníku spisovného jazyka českého dělat drahoty, okolky, cavyky; potíže, těžkosti: chci mu pomoci, a on dělá brykule; lehnu si, noha mi dělá brykule.

Josef Jungmann ve svém slovníku uvádí, že oškrda je výraz užívaný zejména na Moravě a znamená tesařská sekera. Je příbuzný je slovem oškrd (veliká mlynářská palice/sekera na mlýnské kameny), převzatým nejspíše z ruštiny (oskord = sekera) či polštiny (oskard, oszkard).

Štoudev je větší dřevěná nádoba. Obvykle se do ní nalévá voda:

Slovo pomítko je podobně jako pometlo odvozeno od slovesa pomésti. Pomítko se říkalo šatní štětce, malému pometlu k odstraňování nečistot z oděvu.

Ohebule je výraz, který ve svém slovníku uvádí Josef Jungmann. Jde o označení pro hmyz z čeledi světluškovitých.

Plampat znamenalo tlachat, žvanit. Dnes bychom řekli plkat. Plampač se říkalo člověku, který rád mlel pantem, vyprávěl, tlachal. Ale též přeneseně tomu, kdo šaškoval a dělal žerty. Plampa = huba. Plampárna je tedy žvanění, tlachání.