Chcete umět poznat přístavek? Chcete dokázet rozlišit, kdy jde o přístavek těsný a kdy o přístavek volný? Pak jste tu správně. Naučíte se díky tomu správně psát čárky u konstrukcí, které přístavek obsahují. Udělejte si v tom jasno jednou provždy a nedělejte už v psaní čárek chyby!

 

Co je přístavek a proč ho umět identifikovat

Pod pojmem přístavek (apozice) si lze představit dvě různé věci.

Buď A) vztah mezi složkami přístavkové adordinační skupiny. (O adordinační skupině si povíme za chvíli.)

Nebo B) samotný přídatný, „rozvíjející“ větný člen, připojovaný volně nebo těsně k jinému (původnímu) větnému členu. Tedy k větnému členu, který je nově přístavkem doplňován (rozvíjen). Například k podmětu.

 

Před připojením přístavku	Po připojení přístavku
Ema mele maso.	Ema, Julčina mladší sestra, mele maso.
Lež má krátké nohy.	Lež neboli nepravda má krátké nohy.
Nakonec nám ukázal to nejhezčí.	Nakonec nám ukázal to nejhezčí, bílé jeleny.

 

V tomto pojetí (tj. případ B) jde o větněčlenskou pozici, tzn. o pozici ve větě (ve struktuře věty), která je na zbytek větné struktury (respektive na jeden její větný člen) navázána specifickou vazbou a která do ní vnáší specifický význam (o tom později).

Jinými slovy: Máme-li větu

> Pradědeček uměl vyšívat

můžeme například její podmětovou pozici (podmět vyjádřený podstatným jménem pradědeček) rozšířit prostřednictvím specifické syntaktické vazby o přístavek:

> Pradědeček Karel uměl vyšívat.

Podle pojetí (a) bude mezi základní složkou, zde podmětem (Pradědeček), a novou složkou (Karel) přístavkový vztah, tzv. apozice. Podle pojetí (b) je k podmětu přiřazen výraz Karel jako specifický větný člen > přístavek (apozice). Nebo také: podmět pradědeček je rozvit přístavkem Karel.

Podobně jako podmět, přísudek a další větné členy (větněčlenské pozice) může být přístavek vyjádřen jednoslovně nebo víceslovně (každopádně vždy nevětně):

Můj otec Zdeněk má dva bratry.

Jejich maminka, Vlasta Kroupová, je moje babička.

Bydlí v mé nejoblíbenější pražské městské části, v Praze Podolí.

Všichni, muži, ženy i děti, vyrazili k přístavu.

Je zřejmé, že přístavek tvoří součást té větněčlenské pozice, k níž se připojuje. Tedy, Ve větě Můj otec Zdeněk má dva bratry se přístavek Zdeněk stává součástí podmětové pozice, kterou původně obsazoval jen výraz otec.

 

Slovnědruhové vyjádření přístavku

Nejčastěji se přístavek realizuje podstatným jménem (substantivem) nebo jmennou frází. V pozici přístavku se ovšem může uplatnit i přídavné jméno, číslovka či třeba příslovce.

1.	Řeka Labe protéká Děčínem. (podstatné jméno)
2.	Pak popravili nejstaršího z nich, ponocného. (podstatné jméno)
3.	V květnu, měsíci lásky, rozkvetly v naší zahradě jen šeříky. (jmenná fráze)
4.	Rozhodl se udělat to nejjednodušší, prodat veškerý majetek. (infinitiv)

 

Chcete si ověřit, jestli přístavek dokážete poznat? Tipněte si, které z následujících vět ho obsahují. (Řešení najdete pod ukázkami.)

 

1.	Pradědeček Karel uměl vyšívat.
2.	Nejdřív vyvolali Karla, pak Michala.
3.	Nakonec přišel zlatý hřeb večera, řeznická tombola.
4.	Za lesem vedla silnice k Ondřejovu.
5.	Ukázal nám několik brouků, například zlatohlávka a hrobaříka.
6.	Volili ho hlavně dělníci a rolníci, zkrátka manuálně pracující lid.

 

Přístavek: 1, 3, 5, 6.

Předmět: 2.

Přívlastek neshodný: 3.

Pokud jste v některém případě volili špatně, zkuste z následující tabulky vysledovat, v čem se přístavek liší od jiných větných členů (též vyjádřených podstatným jménem):

Přístavek (v pozici podmětu)	Přívlastek shodný	Přívlastek neshodný	Předmět
Pradědeček Karel uměl vyšívat.	Karlův pradědeček uměl vyšívat.	Pradědeček Karla uměl vyšívat.	Pradědeček učil Karla vyšívat.
Ivo, vůdce party, nepřišel.	Zbabělý Ivo nepřišel.	Hlas vůdce party nebyl slyšet.	Přiveďte vůdce party.
Ústava, hlavní zákon země, byla nakonec změněna.	Dosavadní ústava byla nakonec změněna.	Změna hlavního zákona země byla nakonec odhlasována.	Nakonec změnili i hlavní zákon země.

 

Přístavek a adordinační skupina 

Adordinační skupinu (tj. pár sestávající z původního větného členu a jeho přidaného přístavkového protějšku) lze realizovat v jakékoli větněčlenské pozici. (u podmětu, u přívlastku, u předmětu, u příslovečného určení atd.)

Cize znějícího slovního spojení adordinační skupina se není třeba bát. Nejde o nic jiného než o spojení dvou či více složek stejné větněčlenské platnosti, tj. sestavu složka A1 (větný člen A1) – složka A2 (větný člen A2), která se vztahuje k témuž. Větný člen A2 takového spojení (nebo vztah mezi oběma složkami, jak jsme si řekli výše) se nazývá přístavek.

 

Věta s adordinační skupinou (AS)	První člen AS	Druhý člen AS	Větněčlenské zařazení
Pradědeček Karel uměl vyšívat.	pradědeček	Karel	podmět
Tomáš Garrigue Masaryk, první československý prezident, je oblíben dodnes.	TGM	(první československý) prezident	podmět
Policie našla oběť, devadesátiletou Annu C.	oběť	(devadesátiletou) Annu C.	předmět
Babička bydlí v mé nejoblíbenější pražské městské části, v Praze Podolí.	(v mé nejoblíbenější městské) části	v Praze Podolí	příslovečné určení
Zvládl to raz dva, za pouhých pět minut.	raz dva	za pouhých pět minut	příslovečné určení

 

Složka pradědeček se vztahuje k témuž (v tomto případě k téže osobě) jako složka Karel. Složka Tomáš Garrigue Masaryk se vztahuje k témuž jako složka první československý prezident. A tak dále.

Mezi složkami v přístavkovém vztahu mohou být různé významové nuance. Obvykle se rozlišuje: (1) zařazující a hodnotící přístavek, (2) shrnující přístavek, (3) konkretizující přístavek, (4) vysvětlující přístavek.

 

Zařazující a hodnotící přístavek

Tento typ přístavku nese informaci, s jejíž pomocí se zařazuje předcházející jméno do určité třídy a dodává se mu odstín hodnocení. Kamil nebyl nikdy nemocný. > Kamil, vítěz prvního rozběhu, nebyl nikdy nemocný.

 

Shrnující přístavek 

Představte si rozvití větného členu způsobem, kdy k němu přiřadíte další výraz pomocí zkrátka, prostě, jednoduše. Nejradši mám Chardonnay, Müller Thurgau a Sauvignon Blanc, zkrátka suchá bílá vína. V takovém případě hovoříme o shrnujícím přístavku. Ten je podtypem výše uvedeného zařazujícího a hodnotícího přístavku. 

 

Konkretizující přístavek

Jde o přístavek, který naopak konkretizuje, upřesňuje rozvíjenou složku: Na nejkrásnější den svého života, narození dcery Lindy, nikdy nezapomněla.

Mezi konkretizující přístavky například patří:

(a) výrazy zpřesňující podstatné jméno či jmennou frázi. Tyto výrazy mohou stát buď před rozvíjenou složkou (Dovolte mi představit vám vašeho nového kolegu(,) Karla.), nebo za ní (Dovolte mi představit vám Karla, vašeho nového kolegu.) 

(b) funkce: Neviděli jste prezidenta Havla?

(c) tituly a hodnosti: Zazpíval zlatý slavík Karel Gott. Představil se jako poručík Zemánek. Profesor doc. Ivan Žák, CsC., se dožil šedesáti let.

(d) označení právnických osob: Výběrové řízení vyhrál Global, s.r.o.

(e) názvy kapitol

 

Výčtový přístavek

Zvláštním typem konkretizujícího přístavku je výčtový přístavek. Patří sem výčty příkladů, dílčích položek či reprezentací. Bývají uvozeny výrazy například, jako, zvláště, zejména, mimo jiné, tj., tedy: Někteří žáci, například Kopík a Matoušková, odešli na gymnázium.

 

jako	Aerolinky jako ČSA či Air France začaly přicházet o zákazníky.
například	Můžete vyrazit k některému rybníku, například k Blaťáku.
zejména	Dopravní prostředky, zejména automobily, na zmíněnou krizi doplatí.
mimo jiné	Pozval všechny kamarády, mimo jiné i Vlastu.
tj.	Navštívili jsme i obě hlavní města, tj. Canberru a Wellington.
to jest	Navštívili jsme i obě hlavní města, to jest Canberru a Wellington.
tedy	Vybírala z několika barev a nakonec se rozhodla pro tu nejdražší, tedy modrou.

 

Čárku před spojkou uvozující výčet však nepíšeme v případě, pokud jsou spojkou (např. jako) uvedeny nevětné příklady a nelze je vynechat, aniž by zároveň význam věty zůstal stejný: Nemoci jako spalničky a neštovice odmítali léčit.

 

Vysvětlující přístavek

Vysvětlující přístavek bývá často uvozen výrazy totiž, tj. (to jest), tzv. (tak zvaný), tedy, a to: 

 

totiž	Budeme se zabývat tím nejdůležitějším, totiž financováním.
to jest	Je expertem na lead generation, to jest získávání potenciálních zákazníků.
takzvaný	Podal mu speciální klíč, tzv. inbus.
tedy	,Nakonec pojedou tam co loni, tedy do Chorvatska.
a to	Složil jen jednu zkoušku, a to z angličtiny.

Přístavky s touto vazbou jsou zpravidla volnými přístavky (oddělovanými čárkou).

 

Jen ve výjimečných případech (obvykle s výrazy čili, neboli a aneb) se připojují těsnou vazbou a píší bez čárky:

 

čili	Museli jsme platit místní měnou čili zlotými.
neboli	Viděli jsme slunéčko sedmitečné neboli berušku.
aneb	Obchoduje s blue chips aneb bezrizikovými akciemi velkých korporací.

 

K čemu je dobré umět rozeznat přístavek těsný a přístavek volný

Možná jste si všimli, že v některých shora uvedených příkladech je přístavek oddělen od rozvíjeného větného členu čárkou a v jiných ne. Abyste věděli, kdy se která z interpunkčních variant používá, je třeba rozumět tomu, kdy se přístavkový vztah považuje za těsný a kdy za volný. Pak budete vědět, kdy u přístavku psát čárku a kdy ne.

 

Přístavek těsný 

Přístavek těsný (připojený k rozvíjenému členu těsnou vazbou) zpravidla zužuje význam rozvíjeného větného členu (slova či víceslovného výrazu). Syntaxí i významem se často podobá nominativu jmenovacímu. Od nominativu jmenovacího se odlišuje celkem podstatně: tím, že si při skloňování (narozdíl od NJ: o městě Praha, kavárnu Slavia) zachovává ohebnost. A to ve shodě s rozvíjeným jménem (kavárnu Slavii, s paní kněžnou, o městě Praze).

Takový přístavek těsný je nedělitelnou částí celého rozvitého výrazu. Základní (rozvíjený) výraz vyjadřuje ve spojení s přístavkem těsným pojem, který je širší, zatímco přístavek vyjadřuje pojem užší, tj. zužuje význam základního jména a je využit k jeho vymezení nebo rozlišení od jiných entit téže třídy: hora Říp, pan soudce, soudruh předseda, lasice kolčava.

Těsný přístavek stojí zpravidla za rozvíjeným výrazem a od ostatních větných členů se čárkou neodděluje.

Typy těsného přístavkového připojení (těsné apozice)

Nejčastějším typem těsného apozičního vztahu je spojení podstatného jména s vlastním jménem:

V dálce se tyčí hora Říp. Soused Komárek nás nezdraví. Založil ho Vilém Dobyvatel. 

Na hoře Řípu jsme byli poprvé. Se sousedem Komárkem se neznáme. Nalezli ostatky Viléma Dobyvatele.

Stává se nicméně, například u krátkých, nerozvinutých či málo rozvinutých přístavků a v případech, kdy mezi vysvětlujícím a určujícím významem přístavku není zřejmý rozdíl, že se tento rozdíl stírá a používá se těsná forma i pro vysvětlující význam, volná forma je pak příznakem důrazu či citovosti. Za těsný přístavek se považuje i ten, který je s rozvíjeným jménem spojený spojkami aneb, čili, neboli (např. chlorid sodný neboli kuchyňská sůl), přestože jde o vysvětlující význam.

Všimněte si, že přístavek těsný nelze z věty vynechat – ztratila by podstatnou informaci, bez níž by dávala jiný smysl: Auta jako Škoda Fabia nebo Renault Mégane jsou určena pro méně náročné řidiče. x Auta jsou určena pro méně náročné řidiče.

 

 

Přístavek volný

Přístavek volný (připojený k rozvíjenému členu volnou vazbou) vysvětluje nebo vykládá představu označenou v rozvíjeném členu. Významově a syntaxí se podobá vedlejší větě vztažné nebo vložené větě vysvětlovací.

Přístavek volný je vysvětlovací obměnou výrazu základního. Základní (rozvíjený) výraz vyjadřuje ve spojení s přístavkem volným pojem, který je užší. Přístavek vyjadřuje pojem širší – nebo vytýká některý ze znaků toho pojmu jako vysvětlení, příklad či jako pomůcku k zařazení. Není ho ale, narozdíl od přístavku těsného, zapotřebí k vymezení nebo k rozlišení (je tedy tzv. nerestriktivní):

Jedovaté houby, například muchomůrky červené, rozhodně nesbírej!

Volný přístavek může být uvozen vazbami jako totiž, například, a to. 

 

Přístavek volný a psaní čárky

Volný přístavek stojí za rozvíjeným výrazem a od ostatních větných členů se odděluje čárkou. Může být jednoslovný i víceslovný.

 

Porovnejte oba typy přístavků

Přístavek těsný (bez čárky)	Přístavek volný (s čárkou)
Člověk jako on mě nemůže urazit.	Urazí mě jen inteligent, například Pepa.
Prezident USA George Bush přijel i k nám.	George Bush, prezident USA, přijel i k nám.
Muchomůrka růžová čili masák je jedlá houba.	Některé houby, například masák, bývají hodně červivé.
Císař Karel IV. měl čtyři manželky.	Karel IV., císař římský a král český, měl čtyři manželky.

 

Už je to jasnější?

Pokud ne, zkuste se na problematiku přístavu podívat z jiného úhlu například s pomocí některého z těchto výkladů:

Akademická mluvnice češtiny (s. 418 a dále)

Příručka ÚJČ AV (čl. 13)

 

Přečtěte si i další zajímavé články na téma psaní čárky

15+ příkladů, kdy čárka vtipně mění význam věty

Psaní čárky před spojkou a

Psaní čárky před spojkou než