Doplněk je nejproklínanější větný člen. Je jako muchomůrka. Když si ho spletete s jiným větným členem, dokáže vás pěkně otrávit. Proto si ukážeme 7 triků, jak ho odhalit:

Doplněk – 7 triků, jak ho odhalit

Jak poznat doplněk

Doplněk se váže na dva větné členy zároveň. Tím je unikátní. Jednou z vazeb je vždy vazba na přísudek. Druhá vazba je spojení buď s podmětem (Chlapec ležel nemocen), nebo s předmětem (Našli jsme ho promrzlého).

Vazbou na podmět či předmět se myslí to, že výraz v pozici doplňku přebírá gramatické kategorie jména (podstatného jména, zájmena), které rozvíjí: pád, číslo i rod.

Vazbou na sloveso se myslí volné připojení (některé gramatiky chápou jako doplněk i některá obligatorní rekční připojení), obvykle vyjadřující průvodní okolnosti děje vyjádřeného slovesem v přísudku.

Doplněk s vazbou na podmět

Zkusme teď nemyslet na to, že různí jazykovědci charakterizují doplněk různě (a někteří ho neuznávají vůbec a klasifikují ho jako příslovečné určení průvodních okolností). Zaměřme se na doplněk jako větný člen, který není vynucen slovesnou vazbou. Pozorujte, jak je doplněk (narozdíl od předmětu nebo příslovečného určení) vázán kromě slovesa i na podmět:

Petr to rozhodl jako poslanec. (doplněk) x Zvolili jsme poslance. (předmět)

Chlapec ležel nemocen. (doplněk) x Chlapec vypadal nemocně. (příslovečné určení)

Všimněte si: Ve větě je kromě podmětu ještě další výraz se stejnou formou, jakou má podmět (stejný pád, číslo a rod). Ten výraz přitom není v pozici přívlastku shodného. Naopak se při běžném, bezpříznakovém slovosledu nachází až podmětem i za přísudkem a svým významem oba tyto větné členy doplňuje. V přísudku nesmí stát tvar slovesa být (jinak by to byl přísudek jmenný se sponou: Petr je rychlý).

Chlapec…nemocen. (ležel/zůstal doma/tam čekal atd.)
Děti….samotné.
Karolína…druhá. (přišla/zavolala/se ozvala atd.)

 

Doplněk s vazbou na předmět

Viděl jsem ho nemocného.

Našli jsme ji spokojenou.

Všimněte si: Ve větě je kromě předmětu ještě další výraz se stejnou formou, jakou má daný předmět vynucený přísudkem (stejný pád, číslo a rod). Ten výraz přitom není v pozici přívlastku shodného k danému předmětu:

… babičku nemocnou.
… Petra…za poslance.
… o nich …jako o lékařích. (mluvil/zmínil se/psal atd.)

Snažte se na příkladech naučit odhalovat onu existenci obou vazeb naráz. Nebo si zapamatujte následující poznávací triky:

 

Trik č. 1: Přechodník

Když je to přechodník, je to doplněk.

Tiše oddychujíce, děti spaly.

Srovnejte:

Tiše oddychující děti spaly. (přívlastek)

Děti tiše spaly. (příslovečné určení)

 

Další příklady doplňku tohoto typu:

Usnuv v gauči, zhluboka oddechoval.
Nemajíce co na práci, odpočívali.
Vrána se rozhlédla, hledajíc něco k snědku.
Sklouznuvši z lešení, pozdravila oba příchozí.
Panoš, troubě na poplach, svolával zbytek vojska.

 

Trik č. 2: Přídavné jméno ve jmenném tvaru

Přídavné jméno ve jmenném tvaru, to jsou formy jako: stár, mlád, věren, bos, zvědav, nemocen, zdráv, jist, spokojen, nutno apod.

Nacházejí-li se ve větě, kde je přísudek tvořen plnovýznamovým slovesem, často stojí v pozici doplňku:

Udělal to nerad.

Podepsal to věren svým ideálům.

 

Další ukázky doplňku tohoto typu:

Nejstarší z jejich rodu zemřel, stár 103 let.
Hosté odjížděli spokojeni s výsledkem.
Ivan, vědom si své chyby, raději mlčel.

 

Trik č. 3: Přídavné jméno na místě příslovce

Bude-li vám věta znít líp s příslovcem, pak je pravděpodobné, že přídavné jméno v ní je v pozici doplňku:

Otec chodil rozrušený sem tam.

Srovnejte:

Otec chodil rozrušeně sem a tam. (příslovečné určení)

Další příklady doplňku tohoto typu:

Michal se na mě díval totálně naštvaný.
Olga vypadala smutná.
Poznal bys ho oholeného?

Trik č. 4: Vazby „on jako“ a „jeho za“

Tomáš to rozhodl jako předseda třídy. (Tomáš je předseda třídy + Rozhodl to v době, kdy byl předsedou třídy.)

Zvolili ho za poslance. Ustanovili někoho poslancem. Ten někdo je poslancem.

 

Další ukázky doplňku tohoto typu:

Jako malá jsem se bála.
Jako prezident bys jim neměl lhát.
Vybrali jsme si tě za našeho mluvčího.
Mluvil o nich jako o kandidátech.
Slíbili jste mi ji přece za ženu!

Ale pozor:

Považoval naše obavy za zbytečné. – zde jde o předmět. Sloveso považovat něco/někoho ZA NĚCO/NĚKOHO totiž vyžaduje povinné doplnění pozice za něco/někoho. (Povinné doplnění poznáme tak, že danou pozici nelze nechat nedoplněnou: Považoval naše obavy.) Jak jsme si řekli výše, doplněk je pozice nepovinná. Vaznost slovesa ho nevyžaduje: Bála jsem se. (jako malá) Neměl bys jim lhát. (jako prezident) Vybrali jsme si tě. (za mluvčího)

 

Trik č. 5: Typ mám (to) hotovo

Také tento typ komentují některé mluvnice jako příklad s doplňkem. Výraz v doplňku rozvíjí jak v předmětu (i když je vypuštěn: to mám hotovo/hotové), tak sloveso v přísudku.

Pozor na podobnost tohoto s přísudkem jmenným se sponou (být hotový, být rychlý). V ní je jmenný tvar součástí přísudku (tj. nejde o doplněk).

Kuchař měl uvařeno. (doplněk) x Oběd je už uvařen. (součást přísudku jmenného se sponou)

 

Další příklady doplňku tohoto typu:

Kdy budete mít uklizeno?
Mají otevřeno?
Opět měli plno.

 

Trik č. 6: Sám, samoten, všechen, rád, první, každý, jediný

I v případě výskytu těchto výrazů máte šanci, že na vás čeká doplňková past. Je už ale třeba dávat dobrý pozor, jestli náhodou nejde o přívlastek. Obvykle to poznáte podle toho, jestli zkoumaný větný člen stojí před rozvíjenou pozicí (přívlastek), nebo za ní, často na samém konci věty (doplněk).

Srovnejte:

Petr přesvědčoval sám sebe. (doplněk) x Navštívil nás sám Petr. (přívlastek)

Tento závodník doběhl první. (doplněk) x Tento první závodník už doběhl. (přívlastek)

Jana se dnes probudila zcela svěží. (doplněk) x Svěží vítr se opíral do oken domu. (přívlastek)

Nakonec jsem ty hosty pozval všechny. (doplněk) x Všechny hosty překvapilo množství jídlo. (přívlastek)

 

Další ukázky doplňku v tomto typu:

Moje děti zpívají rády.
Uvařili jsme si to sami.
Ten nepořádek jsem vyhodil všechen.

 

Trik č. 7: Nahrazení věty typu „jak něco dělá“

V pozici doplňku jsou často i výrazy, které můžete nahradit větou „jak něco dělá“. Jsou buď ve tvaru infinitivu, nebo ve tvaru přídavného jména vzniklého z příčestí (-ící):

Viděli jsme Otu sekat dříví. (…, jak seká dříví)

Viděli jsme Otu sekajícího dříví. (…, jak seká dříví)

 

Další příklady doplňku v tomto typu:

Slyšeli jsme ho nadávat.
Zahlédli jsme je plížící se k domu.
Spatřili jsme ho parkujícího před obchodem.
Znázornil ji hledící do dálky.
Vyfotografoval nás stojící pod mohutným kaštanem.

 

Už je vše jasnější? Zkuste se otestovat!

 

 

Zajímá vás čeština? Přečtěte si další výklady ze skladby:

O spojce než

O spojce nebo

O přívlastku postupně rozvíjejícím a několikanásobném

O anakolutu

O zeugmatu